Chorvatsko

Chorvaté říkají: „Jsi-li naším hostem, jsi naším přítelem.“ Pohostinnost mají v povaze, neovlivňuje ji pouze fakt, že Chorvatsko je výrazně turistická země. Každý rok přivábí přes 9 milionů zahraničních návštěvníků, což je dvojnásobek počtu stálých obyvatel. Čechům je tato země dobře známá - každý rok jich sem zavítá přes půl milionu a ne nadarmo se u nás říká, že je Jadran české moře.

Chorvatská republika leží na západě Balkánského poloostrova, na břehu Jaderského moře. Její severní část s hlavním městem Záhřebem se zakusuje hluboko do vnitrozemí, až k Panonské nížině.

Chorvatské pobřeží je velmi členité, tvořené velkým množstvím poloostrovů a zálivů, ve kterých se nacházejí malebné pláže. Ty jsou z větší části skalnaté a oblázkové, je ovšem možno zde nalézt i pláže písčité (zejména na Makarské riviéře, ale i na Brači, Korčule atd.). Chorvatsku patří i 69 ostrovů, z nichž většina je trvale obydlená, a stovky malých ostrůvků a útesů.

Zdejší hory patří k Dinárskému pohoří. Nejvýznamnější je 145 km dlouhé vápencové horské pásmo Velebit s nejvyšší horou Vaganski vrh (1758 m n. m.). Severní část Velebitu je národním parkem, v jižní části se nachází další národní park – Paklenica, jehož nejzajímavější část tvoří dva kaňony, Velká a Malá Paklenica, oddělené náhorní plošinou. V pohoří Velebit jsou zpřístupněné dvě vysokohorské turistické stezky.

Nad Kaštelským zálivem se vypíná nižší pohoří Kozjak (nejvyšší vrchol 779 m n. m.) a jihovýchodně od Splitu pohoří Mosor (nejvyšší vrchol 1339 m n. m.), která jsou obě protkána velkým množstvím turistických stezek. Nad Makarskou riviérou se tyčí vrcholky Biokova, z nichž nejvyšší je Sv. Jure (1762 m n.m.), zpřístupněný silnicí. 

Řeky jadranského přímoří jsou poměrně krátké a vodnaté, vytvářejí řadu kaňonů, soutěsek a vodopádů. Nejvýznamnější jsou řeky Zrmanja a Cetina, vyhledávané milovníky divoké vody, Krka, známá svými vodopády, Neretva (na chorvatském území se nachází úrodná delta této řeky) a krátká a mohutná Rijeka Dubrovačka u Dubrovníku.

Na pobřeží se nachází i několik jezer, zejména Vranské jezero u Biogradu a jezero stejného názvu na ostrově Cres. Zmínit je třeba i nádherná Plitvická jezera, která sice neleží na pobřeží, ale nedaleko od něj a v podstatě na cestě z ČR na Jadran.

Nejstaršími obyvateli východního Balkánu byli Ilyrové, střídáni na přelomu letopočtu Řeky a posléze Římany. Už kolem roku 600 n. l. však území osídlily slovanské kmeny Chorvatů. Ve 12. století Chorvatsko přestalo existovat jako samostatný stát a vstoupilo do státního svazku s Uhrami. Část pobřeží ovládli Byzantinci, část Benátčané – Chorvatsku zůstala jen velmi malá část jadranských břehů. Od 14. století zde pak dominovali Turci. Krvavé 17. století, jež přerozdělilo Evropu, přihrálo Chorvatsko Habsburkům – jen Dubrovník zůstal samostatnou republikou.  Po první světové válce bylo Chorvatsko součástí prvního společného státu jižních Slovanů, pozdější Jugoslávie. V roce 1941 se za dozoru německých a italských vojsk stalo kolaborantským státem a po skončení 2. světové války opět součástí Jugoslávie. Krátce po vyhlášení nezávislosti 25. 6. 1991 vypukla občanská válka, která skončila v roce 1995.  Chorvatská republika je v současné době parlamentní demokracií, prezidentem byl v lednu 2010 zvolen Ivo Josipović. 

Chorvatská měna má název kuna (zkratka „kn“ nebo „HRK“), dělí se na 100 lipa; 1 HRK = 3,51 Kč (kurz k 16. 3. 2010). Kuny je možno koupit již v ČR v některých bankách a směnárnách nebo až na místě. Lepší kurz než v hotelích nebo bankách bývá ve směnárnách, je však třeba se informovat vedle výše kurzu i na provizi. V turistických střediscích lze směňovat i české koruny, přesto je samozřejmě lepší mít u sebe Eura nebo jinou frekventovanou měnu. Ve všech turistických střediscích lze také platit platebními kartami, bankomaty jsou běžně dostupné.

Chorvatsko není příliš hustě osídlené: na 56 tisíc km2 připadá necelých 4,5 milionu obyvatel. Pokud jde o národnostní složení, v důsledku občanské války téměř 80 % obyvatel tvoří etničtí Chorvaté. Zajímavé je, že jednou z národnostních menšin jsou Češi, kteří se v 18. a 19. století usidlovali v oblasti zemědělsky úrodné Slavonie a jejichž potomci zde žijí dodnes - mají zde dokonce vlastní školy, rozhlasovou stanici nebo divadelní spolky. Naprosto převažujícím náboženstvím je náboženství římskokatolické a na místní společnost má katolická církev poměrně velký vliv.

Patříte-li k cestovatelům, kteří rádi nahlédnou pod pokličku místní kultury, nemusíte se spokojit s kulturním vyžitím typu diskoték a folklórních představení v prostorách hotelů. Prokoumejte kulturní a národopisné akce, které se konají v průběhu turistické sezony, a zvolte si termín dovolené podle své chuti. Mezi nejoblíbenější akce patří divadelní a hudební festivaly Dubrovnické letní hry, Splitské léto, Istrijské kulturní léto, festivaly na ostrovech Krku, Rabu, Cresu a další. Mimo tyto hlavní kulturní akce se konají zajímavá divadelní představení, např. známá Moreška a Kumpanija na ostrově Korčula, koncerty, folkorní představení – je jich skutečně nepřeberné množství.

Kuchyně chorvatského pobřeží je velmi pestrá, jsou zde znát vlivy italské, středoevropské i arabské. V místních restauracích si pochutnají ti, kteří dávají přednost klasické mezinárodní kuchyni i ti, kdo chtějí vyzkoušet tradiční chorvatská jídla. Těm můžeme k návštěvě doporučit zejména podniky nazývané konoba či gostionica. Rychlé občerstvení nabízejí bife či bistra, typické zákusky a vynikající zmrzlinu cukrárny (slastičarna).

Typická pro místní kuchyni jsou pečená masa, steaky, pljeskavica – placka z mletého masa, ryby (nejčastěji na roštu nebo brudet - jakýsi rybí guláš) a mořské plody (ústřice, chobotnice, krabi aj.). Jako příloha se podává nejčastěji bílý chléb, brambory, hranolky nebo zelenina. Mezi levnější jídla patří těstoviny, rizota či pizza. K jídlu se pije vinný střik (bevanda – červené víno s vodou, špricer - bílé víno se sodovkou nebo gemišt - bílé víno s minerálkou) a po jídle káva, nejčastěji espresso. Pijí se rovněž různé druhy pálenky – rakije.